Mladost ta málo dbá zákonitostí,
když je nám roků třeba dvacet.
Snad později, až je nám let dosti
a nelze pak čas už zpátky vracet.
Hodina přírody a hodina lásky
jsou plné touhy a radosti.
Tehdy nám nic nedělá vrásky,
než nadejde nám čas zralosti.
V tu dobu, až přichází poznání,
že všechen ten běh vždy svůj má řád.
Snad pak dostáváme pozvání,
ke stolu moudrosti napořád.
Dvacet je pryč a třicet taky,
čtyřicet, padesát, jakbysmet.
I nad šedesátkou zašly mraky
a rázem tu stojí moudrý kmet.
I Tobě už nadešla bratře můj,
života patnáctá hodina.
Hodinu MOCI teď opatruj,
to přeje Ti naše rodina.
