Adventní věnec – němá tradice, či živé poselství Lásky? Adventní věnec, navzdory naší uspěchané době, stále častěji nachází místo na našich stolech v době předvánoční.
Snad každý je poučen, že každý týden adventu se zapálí jedna svíce. Ale ví také každý, kdo svíce zapaluje, že se zde nejedná o žádný mrtvý rituál, ale o živé poselství Lásky…. že s plamenem svíce má se v nás také současně rozhořet plamen dobrého chtění a touhy učit se Lásce čisté, nesobecké, ale také přísné, která dává v první řadě to, co lidem skutečně prospívá?
Možná to vnímáte jinak, ale ulice plnící se lidmi, stále více spěchajícími za nákupem všech těch vánočních „nezbytností“, příliš nesvědčí o přípravách na Vánoce v odkazu Ježíše Krista. Spíše to svědčí o tom, že bič konzumu stále více sviští, a ještě rafinovaněji udává směr reklamou dobře vychovaného občana.
A což tak celý advent a Vánoce prožít více niterně?! Možná bychom se divili, jak prázdné a zbytečné by nám náhle připadaly všechny ty „důležité“ povinnosti. Ptali bychom se možná, jak nám mohlo tak dlouho stačit to třpytivé pozlátko, které snad na chvíli mohlo ukonejšit náš předimenzovaný chtíč, ale nikdy… NIKDY se skutečně nemohlo dotknout našeho ducha.
Možná bychom náhle pocítili velký stesk. Stesk po něčem skutečně krásném, ryzím, co naplňuje člověka štěstím, tím štěstím, které se za peníze nekoupí.
Možná … V.I.
Slyšíte to také? Svíce vypráví svůj příběh….
Co vyprávěla první svíce:
„Plamen mé rudé svíce, která smí zasvítit na adventním věnci jako první, je pomocí všem, kdo žijí svůj život a nějak se jim v tom věčném kole ztrácí jeho smysl. Nevidí jej, ale ještě v nich hoří jiskřička touhy po poznání.
Mé jasné světlo osvítí jejich věčné bludné kruhy a ukáže jim východisko. Plamen mé svíce jim zasvítí na cestu a zazní jasným hlasem“:
Zastav se, člověče, zastav se…
a zaposlouchej se v sobě
***
…odkud jdeš a kam?
…víš, že život ti byl darován?
…víš, že děkovat za něj máš radostnou prací,
Víš, že máš se dávat druhým láskou
nesobeckou a přísnou?
***
Zahleď se do mého plamene a nehloubej, dej svému duchu prostor – on si cestu najde.
Možná pohnut tím dotykem uvnitř uroníš slzu. Možná jich bude i víc …nestyď se za ně, jsou to slzy, které omývají zaváté cesty, kterými měl proudit cit. Cit ducha lidského, který je na své pouti za poznáním a už chce tolik, tolik zpátky domů…
„Zahleď se do mého plamene a poslouchej svým nitrem“
Ruka ztišeného zapaluje 2. svíci na adventním věnci, oči jsou upřené do plamene, nitro rozechvělé naslouchá…
A co říká 2. svíce?
Ponoř se do nitra ještě více, by nemátl Tě světa klam co zaplétá Tě do svých sítí a nedá pokoj… až Tě chytí…
TY VŠAK MÁŠ SE ROZHODOVAT SÁM
… jak s životem svým naložit
… jak hřivny darované rozmnožit
ABY, AŽ JEDNOU ÚČET BUDEŠ MUSET DÁT
jsi mohl být klidný a nemusel se bát, se srdcem radostným mohl´s potom říci:
„MĚL JSEM SRDCE SVOJE JAK PLANOUCÍ SVÍCI
v prožívání jsem se prožhavil,
bych všechny své sliby vyplnil,
v bojích sám se sebou vítězil,
BY STÁLE SVĚTLÝ BYL MÉHO BYTÍ CÍL“
A co 3. svíce?
Když třetí se svíce jasně rozhoří, nitro se tiše do motlitby ponoří,
oči se zahledí svícím do záře, duše poklekne u Světla oltáře.
Ústa vroucně šeptají v pokoře do ticha větu, která ve hmotě téměř zaniká …
VŠAK VE SVĚTĚ CITU DOSLOVA BURÁCÍ:
„Pane, dovol mi najít každý v duši stín
Jist(a) jsem si, že co na jiných mi vadí, jsou stopy MOJICH vin.
Kéž očistit smím se v myšlenkách i v citu a vidím bez příkras to zlé co dosud spalo v skrytu
Ach milovaný Pane
k mému odhodlání přidej prosím milostivě
TVÉ POŽEHNÁNÍ BYCH MOHL(A)
– vykročit vždy znovu směle,
– štít z čisté Lásky mít
– po bolesti sebrat sílu
A ZA TVÝM SVĚTLEM ACH DOMŮ PANE JÍT“.
Kdo zahleděl se do 4. svíce
tomu nebylo slov již třeba více
duše jeho se v díku zcela
proudění Lásky otevřela.
Náhle tu vidí obraz,
jak kdyby se to stalo dnes,
…. svit hvězdy Betlémské….
a tváře plné jasu, jež hledí do nebes.
Oči prostých se otevřely
a milost neskutečnou zříti směly
–
LÁSKA BOŽÍ – HLE SAMÝ SVIT,
sklonila se k Zemi, by připomněla slabým
jak spolu v Lásce žít.
–
Hle zástup andělů Jej doprovází
na cestě spěšné – vnést Světlo lidem do nesnází.
…a duše v citu se modlí jsouc si náhle svým cílem jista
„KÉŽ SMÍM JÍTI CESTOU JEHO
–
CESTOU JEŽÍŠE KRISTA“.
V Jeho krocích poznávám zákon života,
v Jeho činech skví se Láska – přísná dobrota.
„ACH PANE! KÉŽ NAUČÍŠ MĚ LÁSCE
–
TU VELKOU PROSBU MÁM!
KÉŽ ŽIJI ČISTOU RADOST
A NEZNÁM SEBEKLAM!
KÉŽ SPRAVEDLNOST ZÁKONŮ
VŽDY V UTRPENÍ ZŘÍM
A PRO BOLEST SVÝCH BLIŽNÍCH
VŽDY POMOC SPRÁVNOU VYTUŠÍM!
Menší než zrníčko písku je člověk pozdějšího stvoření a přesto!
Jestliže v čistotě vytryskne z jeho ducha modlitba čistá a opravdová, řetězem Božích služebníků je donesena až k Jeho trůnu. Odtud vylije se na něj shůry krůpěj Milosrdenství a Požehnání, aby duše opět našla správný směr i sílu na cestu.
*****
Kdo v nitru skutečně prožil poselství adventních svící, ten sám se rozhořel touhou, jeho myšlenky se očistily a modlitba díků tryská vzhůru…
…v odpověď mu zavoní životodárná vůně rudé růže, na znamení milostí, jež se v tomto období do celého stvoření vylévají na všechny, kdo jsou ve svém duchu volní a skutečně touží po životě v čisté Lásce. Slavnost Lásky začíná!
Otevři se působení paprsku Lásky z Výšin nedozírných a do svého nitra přijmi vůni a sílu duchovní růže, která Ti pomůže na Tvé cestě. Budeš-li připraven, její působení Tě zcela promění. V zesílené míře můžeš poznat hřivny, jež Ti byly dány, a kterými můžeš prospívat svému okolí.
Osvětlí se Ti Tvá cesta, možnosti i úskalí. Pak už ale ani okamžik neváhej a svůj život zařiď podle toho. Děkuj za milost, jíž se Ti dostalo.
Uchovej ve svém nitru prožití, že za svůj život a svá rozhodnutí jsi zodpovědný svému svědomí, které Tě jemnými nitkami zákonů stvoření spojují s Ním. Jak se mu asi líbí Tvé činy, Tvá slova, Tvé chování ….. ???
Slyš!
Už zvoní zvony nové doby, přichází věk Vodnáře, tak neleňte a nečekejte, hleďte Pravdě do tváře!
Vždyť naplnily se už dnové a Vše teď musí býti nové!
Zdeňka Hrubá
