Každá žena může a má být krásnou. Budeme-li své nitro rozzařovat láskou, čistotou, něhou, spanilostí, budeme krásné v každém věku. Pokud toto v nás není, můžeme své tělo jakkoliv vyzdobit, ale nebudeme nikdy krásné. Budeme pouze dovedně vymalovanými loutkami, které nejsou ničím jiným, než dekorací.
Dnešní žena již smysl pro krásu ztrácí. Nechává se ovlivňovat bláznivými módními trendy, aby v domnění, že jedině tak je krásná, upoutala na sebe pozornost. Pro nedostatek vlastního cítění a v povrchnosti musí dnes lidé vše zvýrazňovat křiklavými barvami. Vždyť se jen rozhlédněte kolem sebe. Žena si dnes barví vlasy i obličej, její šat je nepřirozeně pestrý. Cítíte snad v hloubi duše, že toto je projev pravé krásy? Ano, v první chvíli prožije každá žena odmítnutí, ale po čase podléhá opět novým a novým zvrhlostem módy, jež ji pouze deformují a hyzdí. Nechme jen vše na sebe chvíli působit a pak zkusme sami za sebe hledat, co je opravdu krásné. Jedině v přirozenosti a jednoduchosti můžeme nalézt pravou krásu, takovou, kterou vidíme kolem sebe v přírodě. Budeme-li chtít, opravdově chtít, jistě ji svým cítěním poznáme a nalezneme.
Vždyť i způsob, jakým se žena obléká, hovoří o tom, jaká je. Je-li silnou osobností, bude se vždy řídit vlastním smyslem pro krásu. Pro skutečnou krásu, která je trvalá a působí stále stejně ušlechtile. Hledejme každá sama v sobě, ve svém nitru. Pravá krása vždy povznáší a obšťastňuje ducha.
Nejen naše oblečení, ale i naše pohyby vypovídají o nás samých. Pohlédněme na své držení těla. Jak je mnohdy nesnadné v dnešní době rozeznat dívku od chlapce. Ženy v sobě potlačují své něžnější a jemnější záchvěvy, a tím i přirozené pohyby svého těla. A tak se mnohá žena ve svém oblečení a pohybech neliší od mužů. Ba je to mnohem horší! Neboť tyto projevy jí nejsou vlastní a ve své snaze nevypadat příliš jemně stává se směšnou.
A ještě další projev ducha měl by být zušlechťován a neopomíjen. Je to projev řeči. Jak velmi ledabyle a vulgárně dnes žena hovoří! Mnohdy je ve svém projevu horší než nejhrubší muž. Co je v tom ženského? Jaká musí být žena, která dokáže hovořit takto ošklivě?
Vždyť touží-li žena po kráse, po opravdové povznášející kráse, bude v sobě, na sobě i okolo sebe neustále všechno zušlechťovat. Toto zušlechťování nebude mít nikdy konce. Neboť vše je možné stále více a více zkrášlovat, vést vzhůru ke Světlu, které jest na všech stupních vždy obklopeno oblažující a povznášející krásou.
Chceme-li tedy jít vzhůru, do nebeských zahrad, musí se naše nitro stále zachvívat v harmonii krásy a lásky. Prožijeme-li záchvěv radosti z této krásy, uchovejme jej v sobě i ve všednosti dne.
Pak již nezbude čas na přemýšlení o nedůležitých věcech, na kritiku druhých a na hloubání, proč je vše tak nedobré. Ano, je a bude vše nedobré, pokud se žena nezmění a nebude usilovat o vyšší a ušlechtilejší cíl a smysl svého života, který dosud promrhává v marnivosti a nicotnosti, v ješitnosti a touze být obdivována.
Žena má být oporou. Láska musí v ní vykvést jako květina, jež rozdává svou vůní a krásou všem mír a sílu. Svým dětem má být úctyhodnou matkou, jež je vede k poznání této lásky a krásy a předává jim vědění zákonitostí, do nichž se mají vřadit a naplňovat je. Až žena sama bude svými skutky vzorem svým dětem, pak i ony budou ji ctít a vážit si jejích slov.
Jak ale všechno toto naplnit, jak to vše ve zmatku dnešní doby najít? Kde čerpat sílu?
Stačí jen chtít, skutečně chtít býti opravdovou ženou, ne karikaturou dnešní doby. Pohleďme vzhůru, tam hledejme sílu. Nesme slunce ve svém srdci. Poslouchejme, co říká náš cit.
Nebuďme sobecké ve své lásce, ale dávejme svou lásku úsměvem, radostí a pomocí. Avšak i zde je třeba najít správnou míru. Přemýšlejme, když druhému dáváme svou lásku, co je pro něho skutečnou pomocí a co by mohlo naopak vést ke zhýčkanosti a churavění nebo podpoření nedobrých vlastností. Dávejme se cele i do každého díla, které konáme, a ono nám pak zpětně bude přinášet radost.
V každé ženě je uložena krása – pravá krása, jen ji musí chtít v sobě objevit. Pak může být oporou a posilou všem a pak si ji také budou všichni vážit, ctít ji a milovat. Ženy, probuďme svá nitra a vykročme kupředu ke světlým a ušlechtilým cílům, máme svůj osud a osud národa ve svých rukou!
Martina Štokrová
