V bibli vylíčený děj vylití Ducha Svatého na učedníky Syna Božího je mnohým lidem dosud nevysvětlitelnou událostí. Hledí se na ni většinou jako na něco neobyčejného, co se stalo jen tehdy jednou a přihodilo se tedy libovolně.
V tomto mylném náhledu je však právě také příčina zdánlivě „nevysvětlitelného“.
Děj nestál tu ojediněle. Nebyl také zvlášť uskutečněn pro učedníky, nýbrž byla to událost opakující se pravidelně od počátku stvoření. S tímto poznáním přestává tento děj ihned být nevysvětlitelným a stane se tak srozumitelným pro vážně hledající. Při tom neztratí však na velikosti, naopak, bude spíš ještě velkolepější.
Kdo studoval pozorně poselství Grálu, našel proto již i rozřešení, neboť četl vysvětlení nadepsané „Svatý Grál“. Tam jsem se zmiňoval o každoročně pravidelně se opakujícím obnovení síly pro veškeré stvoření. Je to chvíle, ve které do svatého Grálu proudí nová Božská síla k udržení stvoření!
Tu objeví se na několik okamžiků nad Grálem „Svatá holubice“, která je duchovně viditelnou formou přítomnosti Ducha Svatého. Patří přímo k „formě“ Svatého Ducha a tvoří tedy část jeho „formy“.
Jako je kříž duchovně viditelnou formou Božské Pravdy, tak je holubice viditelnou formou Ducha Svatého. Ona je skutečně tou formou, není jen jako forma myšlena! Protože jsem o tom již podrobně mluvil, odkazuji na přednášku.
Tato obnova síly Duchem Svatým, tedy živou Boží vůlí, která je silou, děje se každého roku ve zcela určitou dobu v nejsvětější svatyni nejvyššího hradu nebo chrámu, který chová Svatý Grál. Je to jediný spojovací bod stvoření se Stvořitelem a nazývá se proto také „hrad Grálu“.
Obnova může být také označena jako vylití síly, tedy vylití Ducha Svatého. Ještě zřetelněji je možné to označit jako vylití síly skrze Ducha Svatého, neboť Duch Svatý není snad vylit, nýbrž on vylévá sílu!
Poněvadž v ten den byli učedníci shromážděni na památku svého Pána, který vstoupil na nebesa a slíbil jim, že pošle Ducha, tedy živou sílu, bylo tak dáno v této památce kotviště k tomu, aby nastalý v té době děj v čistém duchovnu působil dolů v určitém a tomuto ději odpovídajícím stupni bezprostředně a přímo až na učedníky, shromážděné na zemi a trvající v pobožnosti! Zvláště proto, že cesta k těmto učedníkům byla snáze umožněna a urovnána pozemským životem Syna Božího.
A z tohoto důvodu stalo se toto zázračné, jinak na zemi dříve nemožné, jehož prožití je podáno v bibli. Evangelisté mohli líčit prožití, ale ne vlastní děj, který sami neznali.
Svatodušní svátky nebo letnice platí u křesťanů, jako vzpomínka na tento děj. Tito však netuší, že asi v této době je ve hradu Grálu po každé den Svaté holubice, to jest den obnovení síly pro stvoření skrze Ducha Svatého. Ovšem není to vždy přesně v den svátku letnic, jak je na zemi vypočítáván, nýbrž děje se tak asi kolem této doby.
Tehdy shodovalo se shromáždění učedníků přesně se skutečným dějem! Zde na zemi bude se slaviti později pravidelně a také v pravý čas tento den jako nejvyšší a nejsvětější svátek lidstva, v němž Stvořitel vždy znovu dává stvoření svou udržující sílu. Bude to „Den Svaté holubice“, tedy den Ducha Svatého, jako veliká modlitba díků k Bohu Otci!
Budou ho slavit lidé, kteří konečně stojí vědomě ve stvoření, které se nyní naučili správně znát v celém jeho působení. Jejich zbožným zaujetím stanoviska v této přesné době bude také možné, že v otevření se bude znovu snášet zvratně působivě živé požehnání až dolů na zem a rozlévat se do žíznivých duší, jako kdysi u učedníků.
Tato doba přinese pak mír a radost. Není již tak příliš vzdálena, pokud ovšem lidé neselžou a nechtějí být ztraceni pro celou věčnost.
