Vysokohorská alpská cesta Grossglockner – Hochalpenstrasse

Povrch Rakouska tvoří ze dvou třetin právě Alpy. Tvář alpských hřebenů je rozbrázděná množstvím většinou podélně tekoucích řek, tvořících až několik desítek kilometrů dlouhá údolí. Na území Rakouských Alp se rozkládají tři národní parky. Největším z nich je Národní park Vysoké Taury. Dnešní rozloha celého parku je 1 800 km² a je tak největší chráněnou oblastí v Alpách. Území tohoto Národního parku se rozkládá ve spolkových zemích Salzbursko, Korutany a Tyrolsko.

Grossglocknerská vysokohorská silnice vede z místa, které je nazýváno „Vyšší mokré pole“ a končí na Výšině císaře Františka Josefa, odkud se otevírá úchvatný pohled na největší rakouský ledovec Pasterze. Autem se dá vyjet v létě k ledovci a z vyhlídkové silnice vidět desítky ledových vrcholů třítisícovek. Tato vysokoalpská cesta je speciálně upravená pro průjezd turistů, má desítky malých parkovišť s výhledy a dvanáct velkých parkovišť. Z mnoha míst cesty jsou jedinečné výhledy do hlubokých údolí a na protější bílé ledové vrcholy. Trasa přes vysokohorský hřeben Vysokých Taur je asi 45 km dlouhá a přejezd hor patří k nejúžasnějším zážitkům, které můžete v těchto končinách prožít.

Rostlinná říše v tomto národním parku je nesmírně bohatá se širokým spektrem různých druhů a stejně jako veškerá zvířena je velice přísně chráněna. Jedním z divů této oblasti je pryskyřník ledovcový, který přežívá nejen na ledovcových morénách, ale je ho možné spatřit dokonce i na vrcholu Grossglockneru.

Žijí zde kamzíci, svišti, kozorozi i alpští mloci. Je zde možné spatřit i supa bradatého a orla skalního.

Vysokoalpská horská cesta je otevřena od začátku května do začátku listopadu. V zimním období je uzavřena. Je doporučeno projet cestu v létě, za dobrého počasí a vyrazit co nejdříve ráno, než se začnou tvořit mraky. Při zatažené obloze nebo mlhavém počasí je lepší nejezdit. Je však samozřejmé, že v těchto horských oblastech se může měnit počasí velmi rychle.

Začátek cesty bývá převážně od Zell am See (asi 60 km jihovýchodně od Salzburgu). Konec cesty pak v blízkosti města Lienz 80-100 km severozápadně od Villachu a Klagenfurtu. Trasa se dá projet i opačným směrem anebo se vrátit zpět stejnou cestou.

Po pěti kilometrech od Zell am See je Bruck a po dalších pěti Fusch. Odtud již cesta směřuje jen mezi alpské velikány. Po několika kilometrech přijedete k závoře, kde se vybírá mýto. Za vjezd se platí celkem 28 € za auto (r. 2007-2008) bez ohledu na počet osob v něm. Jedno auto tady rychle popojíždí za druhým. U okénka stačí z auta podat bankovku a obratem vám podají zpět drobné, prospekt v češtině a vstupenku. V prospektu je praktický popis horské cesty, její jednotlivá zastavení a zvlášť zajímavé pozoruhodnosti.

Stoupáte po kvalitní, hladké a široké asfaltce a v serpentinách potkáte hodně cyklistů. V každé druhé zatáčce je na cedulce nadmořská výška, skoro za každou zatáčkou je odpočívadlo, můžete si zastavit, kde chcete, rozhlížet se a případně u stolečku posvačit. Některá parkoviště jsou pro dvě auta, jiná s posezením tak pro 5 i více aut. Především je však na trase 12 velkých parkovišť (pro desítky, až stovky aut) vybavených bufety, obchody, jsou tam malá muzea, toalety a vždy jde o nádherné vyhlídkové místo vysoko v horách. Když se z vrchu rozhlédnete směrem dolů, vidíte klikatou cestu, která jako tenký dlouhý had kličkuje do kopců. Až se vám zdá neskutečné, že jste tudy projeli. Je zde poměrně dost silný provoz, velká stoupání a převýšení.

Celá trasa je rozdělena do 12. velkých stanovišť:

1. Pifkar 1 620 m n.m. – je zde obchod a muzeum alpského tranzitního obchodního styku, 2 km stezka s nahrávkami ptačích hlasů. A také restaurace.

2. Hochmais 1 850 m n.m. – velká tabla s panoramatickými snímky Alp, informace o alpské vegetaci a také impozantní vyhlídka na vzdálený ledovec.

3. Třetí stanoviště nás uvítá v nadmořské výšce 2 260 m. Je zde Alpské muzeum a multimediální kino.

4. Edelweiss-Spitze ve výšce 2 571 m n.m. je nejvyšší bod kam až se dá vystoupat s autem. Je zde nádherný panoramatický rozhled na více než 30 třítisícových vrcholů Alp. Jede se sem odbočkou z hlavní trasy, tam a zpět po stejné cestě. Zde máte pocit, že jste na střeše světa. Autobusy sem nesmějí, protože je zde úzká kostková cesta. Osobní auta a motocykly jsou pouštěny postupně, aby nedošlo k přeplnění. Pěšky je to asi 1,5 km a stojí za to si udělat pěší vycházku, než čekat až Vás vpustí autem.

5. Fuscher Törl 2 428 m n.m. – průsmyk jako vyhlídková terasa s památníkem lidských obětí, které si stavba vyžádala. Cesta by mohla vést přímo zkratkou, ale tady schválně vede oklikou kolem vrcholu blízké hory a dostanete se tak do míst s nejkrásnějšími výhledy.

6. Na stanovišti Greifvögel ve výšce 2 320 m n.m. se z informačních tabulí dozvíte mnoho o životě dravých ptáků v této oblasti.

7. Mírné klesání k Fuscherskému plesu 2 262 m n.m. a pak zase stoupání ke stanovišti č. 8.

8. Zde je geologická stezka 2 290 m n.m. – na plošině jsou položeny různé velké balvany a na nich nápisy v několika jazycích včetně češtiny. Jde o krásnou geologickou učebnici.

9. Dalším stoupáním se dostanete na Hochtor, vysokohorský průsmyk ve výšce 2 503 m n.m. a horský hřeben naučné stezky. Je zde také začátek 311 m dlouhého tunelu, který tvoří rozhraní Salcburska a Korutan.

10. Opět klesnete o 550 m do oblasti Schöneck 1 953 m n.m., kde se rozprostírá zázračný svět glocknerských pastvin. Nádherné horské louky plné květin a pasoucích se stád alpských krav.

11. Výšina císaře Františka Josefa 2 369 m n.m. je největší a nejnavštěvovanější zastavení, které určitě stojí za to. Je takřka v centru masivu Grossglockneru. Tento mohutný a rozsáhlý masiv, který je s vrcholem 3 798 m vysokého Grossglockneru nejvyšší v celých Východních Alpách, je tvořen z mnoha druhů hornin. Jádro masivu Grossglockneru je tvořeno ledovcem Pasterze.

12. Ke stanovišti Informationsstelle Kasereck ve výšce 1 911 m n.m. klesáte k horské chatě s informačními tabulemi o přírodních a kulturních zvláštnostech oblasti.

Vyvrcholením cesty je však právě stanoviště 11 – výjezd pod ledovec na stěně Grossglockneru. Před léty to byla nepřístupná skála, dnes jsou zde vybudována patrová parkoviště pro stovky aut a vystavěné patrové budovy s restauracemi, hotelem, bary a obchody. Z rozhledny si můžete prohlédnout okolí a pak se vydat pěšky nebo lanovkou (asi 2 km) dolů k ledovci.

Ledovec má plchu kolem 20 km² a je co se týká velikosti povrchu největším ledovcem Východních Alp. Je dlouhý cca 9 km. Je napájen jinými ledovci, které stékají z okolí vrcholu Johannisberg a obou vrcholů Burgstall. Ledovec Pasterze je pod chatou Hofmannshütte široký 1,5 km a jeho mocnost zde dosahuje zhruba 250 m. Rychlost pohybu ledovce je okolo 30 m za rok. Dnes se odhaduje celkový objem hmoty ledovce na 2 km3 . Z výšky vypadá Pasterze jako krunýř obří želvy. Jak postupně odtává, tvoří se potůčky a jezírka, která se postupně spojují v řeku. Místy je zde jemný třpytivý písek jako na pláži a spousta krásných kamenů. Po cestě k ledovci jsou cedule s označením roku, kde se v daném období ještě ledovec nacházel.

Důsledky globálního oteplování jsou vážné a zde zcela jasně viditelné. V minulém století byl objem ledovce minimálně o třetinu větší. Významný rakouský glaciolog Paschinger dokonce odhadl, že v roce 1856 byl ledovec dlouhý 11 km a jeho povrch byl 36 km². To znamená, že povrch ledovcových hmot dosahoval až téměř k dnešní Výšině císaře Františka Josefa. Odtávání se v posledních letech rapidně zrychluje a ledovec během několika let asi zcela zmizí.

Grossglocknerská vysokohorská silnice má velký ekonomický a turistický význam pro celou zemi. Byla zařazena mezi tři nejvýznamnější turistické atrakce Rakouska: hned za vídeňský zámek Schönbrunn a před salcburskou pevnost Hohensalzburg.

Od otevření až do dnešní doby vyjelo po této unikátní silnici víc jak 60 miliónů milovníků hor.

Tak to bylo naše krátké putování v létě 2017, po nejzajímavější oblasti rakouských Alp, které vám mohu vřele doporučit.