Rozhovor brazilského teologa Leonarda Boffa s tibetským dalajlámou.
V debatě u kulatého stolu, která se týkala náboženství a svobody, jsem se dalajlámy – s trochou zlomyslnosti, ale také se zájmem – zeptal: „Vaše Svatosti, které náboženství je ze všech nejlepší?“
Myslel jsem, že řekne: „tibetský buddhismus“ nebo „východní náboženství“, jež jsou mnohem starší než křesťanství.
Dalajláma se odmlčel, pohlédl mi do očí a usmál se…
To mě překvapilo, neboť jsem si byl vědom jízlivosti v mé otázce. Odpověděl:
„Nejlepší náboženství je to, které tě přivede co nejblíže k Bohu. Takové, co z tebe udělá lepšího člověka.“
Abych překonal rozpaky z tak moudré odpovědi, zeptal jsem se: „A co mě udělá lepším?“
Odpověděl: „Cokoli, co tě udělá více
– soucitným,
– citlivým,
– objektivním,
– milujícím,
– lidským,
– odpovědným,
– etickým.
Náboženství, které tohle dokáže, je pro tebe tím nejlepším.“
Byl jsem chvíli zticha a žasl jsem (a dokonce i teď, když na to pomyslím) nad jeho moudrými a nezpochybnitelnými slovy:
„Nezajímá mě, příteli, jaké náboženství vyznáváš a zda jsi zbožný, nebo ne. Důležité pro mne je to, jak jednáš s rodinou a přáteli, jak se chováš v práci, ve společnosti, před světem…
Pamatuj: vesmír je ozvěnou tvých skutků a myšlenek.“
„Zákon akce a reakce neplatí jen ve fyzice. Týká se rovněž všech vztahů – k lidem, zvířatům, rostlinám, světu…
Jestliže se chovám dobře, dostanu zpět dobro.
Jestliže jednám se zlým úmyslem, vrátí se mi zlo.“
„Babička a dědeček ti říkali čistou pravdu: vždy budeš mít to, co přeješ i ostatním.
Být šťastný není záležitostí osudu. Je to věc volby.“
Nakonec dodal:
„Pečuj o své myšlenky, neboť se z nich stanou slova.
Pečuj o svá slova, neboť se z nich stanou skutky.
Pečuj o své skutky, neboť se z nich stanou zvyky.
Pečuj o své zvyky, neboť utvářejí charakter.
Pečuj o svůj charakter, neboť ten utváří osud.
A osud – to je tvůj život.“
„Není vyššího náboženství, než je Pravda.“
