Přesycenost propagandou
Jsme zahlcováni informacemi ze všech stran. Předkládají se nám hotové názory a doporučení, jak se věci mají, co si máme myslet, jak máme jednat. Hlavní informační proud chrlí stále stejnou, jednostrannou informační masáž. Jednostrannost je však škodlivá stejně, jako nicnedělání. Je to vlastně jen lenost hledat objektivitu. Rezignace na vlastní pohyb v uvažování, hledání a posuzování informací a dění kolem nás. Zvlášť v poslední době. Ať už v uplynulých letech kovidománie nebo v posledních měsících, kdy opět řinčí zbraně, což rázem zastavilo strach z koronáče, aby jej vystřídal strach z války. Efekt je nakonec stejný – mnoho vystrašených, mrtvých, nenávist mezi lidmi atd.
Válka je zlo, bez ohledu na to, kdo a za jakým účelem ji rozpoutal. Přiklánět se však jen na jednu stranu, lhostejno kterou, svědčí o naivitě, hlouposti, či neznalosti současných i historických souvislostí. Zkorumpovaní jsou skoro všichni politici – světlým výjimkám se omlouvám (jen nevím, které to jsou). Je naivní se domnívat, že někdo je „svatý“ a spravedlivý a jiný naopak zloduch. Velmoci zdánlivě bojují o svou moc nad světem, ale ve skutečnosti spolupracují na jeho zničení. Vůdcové, prezidenti a vlády států jsou jen loutky, které poslouchají korporátní a finanční (ne)mocipány. A proto každý problém je pro ně jako živá voda. Je jedno, co to je – ať už nějaká uměle vyvolaná plándemie nebo válka, hladomor, energetická krize… Ti darebáci potřebují rozbít všechny státy, celý svět, aby nastolili globální vládu několika finančních mafiánů. Velký Reset je první cíl na hlavní cestě k ještě něčemu horšímu. Vše, co stojí v cestě k jeho dosažení, má být jakýmkoliv způsobem zničeno.
Mainstreamová média podporují tyto ničemnosti buď z povinnosti a nařízení chlebodárců nebo v podlézavosti, v domnění, že z toho budou v budoucnu něco mít. Ve skutečnosti jsou to jen užiteční idioti, kteří budou nakonec odkopnuti, jako nepotřební. K čemu by novým vládcům byli tito bezpáteřní lháři a podvodníci? Kdo zradí jednou, zradí pokaždé. Stejně hloupí jsou ovšem i ti, kteří mainstreamovým médiím bezmezně věří. Jsou to jen nemyslící individua, bez vlastního uvažování a názoru. Pácháním tzv. dobra podporují zlo a ani o tom neví.
Alternativa
Alternativní média oproti tomu nemají dostatek síly a jsou značně omezována nebo přímo cenzurována, navíc se mnohdy oslabují bojem mezi sebou. Snaží se informovat aspoň trochu objektivně, ale občas je to také jednostranné, jen zase z toho opačného pohledu. A mají samozřejmě mezi sebou i spoustu podvodníků a lhářů, jak je tomu všude. Je třeba sledovat oba informační proudy, přemýšlet a dávat si vše do souvislostí. Kdo toho není schopen stává se jen hloupou ovcí, se kterou se pak dobře manipuluje.
Je naivní se domnívat, že někoho z těch, kteří jsou u moci, zajímají obyčejní lidé. Je to pro ně pouze pracující lůza, ovce, otroci, které potřebují jen k tomu, aby pro ně makali a přitom drželi hubu. A stačí jim klidně jen čtvrtina, takže když jich několik miliard „zařve“, je jim to jedno, otroků je pořád dost.
Svoboda a spravedlnost
Svoboda a spravedlnost zde na Zemi, stejně jako zodpovědnost, jsou jen prázdné pojmy. Většina lidí totiž netuší, co to je a mnohé to už ani nezajímá. Ty, které by to zajímat mělo nejvíc (zákonodárná, výkonná a soudní moc), ty si s tím hlavu nelámou, nerespektují vůbec nic a ani se tím netají. Vůně peněz a opájení se mocí je daleko zajímavější než nějaká spravedlnost, svoboda, zodpovědnost. Materialismus se všemi negativními důsledky ovládl mysl i ducha mnohých. Žel i těch, kteří se za duchovnost jen schovávají. Nasadí masku slušňáka, sladkými a vybranými slovíčky mažou med kolem úst, zatímco jim z nohavice trčí kopyto a spálená síra je cítit na sto honů, mnohdy i přes obrazovku televize.
Změna mas není možná, změna jednotlivce je však nezbytná. Jen tím pak může dojít k pozitivním změnám ve společnosti. Není potřeba prožívat vlastní utrpení tam, kde dojde k procitnutí včas. Kde však již bude „po dvanácté“, bude procitnutí v bolestech. Svobodným se člověk stává jen ve svém nitru. Jen vlastním duchovním rozvojem a oproštěním se od vlády materiálu, dospěje i k vnitřní duchovní svobodě. Není to lehké, ale stojí to za to. V rámci této vnitřní svobody je pak dobře uplatňována i spravedlnost a naplněna zodpovědnost. Jak vlastní, tak i ta obecná. Všechno má být v rovnováze.
Čas už nemá čas.
(VI – 03 / 2022)
