Žijte přítomnosti

Pozorujeme-li lidi, nacházíme různé skupiny. Jedna skupina žije výhradně minulosti. To znamená, že začínají něco chápat teprve tehdy, když to minulo. Tak se stává, že se nedovedou radovat správně nad něčím, co se děje a také nepociťují celou váhu věci. Začínají o ní mluvit, blouznit, nebo po ní truchlit teprve potom. A tím, že jen trvale o minulosti mluví, libují si v ní, nebo jí litují, přehlížejí vždy znovu přítomné dění. Teprve když toto zase zastaralo a zašlo, začínají je hodnotit.

Jiná část lidí žije opět v budoucnosti. Přejí si a doufají vždy jen v budoucnost a při tom zapomínají, že jim přítomnost tolik nabízí. Také zapomínají počínat si tak, aby jejich četné sny o budoucnosti se mohly stát skutečností.

Obě skupiny, k nimž patří největší počet lidí, ve skutečnosti jako by ani na zemi nežily. Promarnily svůj pozemský čas.

Jsou také lidé, kteří při zvolání „žijte přítomnosti“ chápou něco zcela nesprávného. Domnívají se, že snad tím chci povzbudit k užití a vychutnání každého okamžiku a vybízet k jistému lehkomyslnému životu. Je dost takových, kdo se tak nesmyslně potácejí životem.

Žádám ovšem tímto zvoláním bezpodmínečné využití každé minuty, avšak niterně, ne povrchně a pouze zevně. Každá hodina přítomnosti musí se pro člověka stát skutečným prožitím. Utrpení stejně jako radost. Člověk má být všemi svými smysly i myšlením a cítěním otevřen každé přítomnosti a být tím bdělým. Jen tak má zisk z pozemského života, který je tu pro něho předurčen. Ani v myšlenkách na minulost, ani ve snech o budoucnosti nemůže najít skutečné prožití, které by bylo tak silné, aby vtisklo jeho duchu pečeť, kterou si bere s sebou do záhrobí jako zisk.

Nežije-li přítomnosti, nemůže také dozrát. Zrání závisí od prožití.

Neprožíval-li v pozemském životě stále přítomnost, vrací se prázdný a musí takto zmeškaný čas proputovat ještě jednou znovu, protože při tom nebyl bdělý a nic si prožitím neosvojil.

Pozemský život je jako stupeň v celém bytí člověka. Tento stupeň je tak veliký, že ho člověk nemůže přeskočit. Nepostaví-li nohu na stupeň pevně a jistě, není nijak možné, aby mohl vystoupit na stupeň další. K tomu potřebuje předcházející stupeň jako základ. Představuje-li si člověk celý svůj život z této Země zpět ke Světlu ve stupních vedoucích vzhůru, tu musí si ujasnit, že na nejbližší stupeň může vystoupit teprve tehdy, když správně vyplnil předcházející a když na něm pevně stojí. Je nutno vyjádřit se ještě silněji. Teprve z dokonalého a bezpodmínečného splnění stupně, který je třeba dočasně prožít, může se vyvinout nejblíže vyšší. Jedině prožití poslouží člověku k zralosti. Nesplní-li však člověk tímto prožitím stupeň, na kterém se nachází, nebude pro něho nový stupeň viditelným, protože k tomu potřebuje prožití stupně předchozího. Jen s výzbrojí tohoto prožití dostává se mu síly, aby poznal nejblíže vyšší stupeň a vystoupil na něj.

Tak to jde dál, od stupně k stupni. Chce-li hledět jen k vysokému cíli a nedbá-li řádně jednotlivých stupňů, jež ho tam vedou, nedosáhne cíle nikdy. Stupně, které si ke vzestupu musí stavět sám, byly by pak příliš vrtkavé a také příliš lehké a zhroutily by se při pokusu o vzestup.

Tomuto nebezpečí se však přirozeným děním předejde tak, že nejbližší stupeň může se vyvinout vždy jen z dokonalého splnění stupně přítomného. Kdo nechce tedy zůstat stát půl svého bytí na jednom stupni a nevracet se vždy znovu na týž stupeň, ten ať se nutí, aby patřil vždy úplně přítomnosti. Aby ji správně v sobě uchopil, prožil ji tak, aby z ní měl duchovně prospěch.

Nebude mu při tom chybět ani na pozemském zisku, neboť jeho první výhodou z toho je, že od lidí a doby neočekává nic jiného, než mu skutečně mohou dát! Tak nebude nikdy zklamán a bude v souladu s okolím.

Nosí-li však v sobě jenom minulost nebo budoucí snění, vypadne v očekávání velmi lehce z rámce své přítomnosti a ocitne se s ní proto v nesouladu. Tím trpí pak nejen on, ale i jeho bližší okolí. Ovšem, že má také myslet na minulost a čerpat z ní naučení právě tak, jako snít o budoucnosti, aby se mu dostalo pobídky. Ale žít má v plném vědomí jen v přítomnosti!

VI + výtah z Poselství