Letnice

Lidé, vyzdobte nyní své duše čistým rouchem, neboť máte slavit svatodušní svátky! Kdo to nedokáže, bude počítán k duchovně mrtvým.

Prožíváte Letnice v den Svaté Holubice!

Tak jako se v novém vznikání nepřetržitě činné přírody země obléká vždy do nového mladistvého hávu a dosvědčuje tím lásku svého Tvůrce a neúnavnou ochotu proměnit bez váhání v čin každou milost, tak i vy máte v dících a trvalé bdělosti využít požehnání stvoření, abyste uzrávajíce přivedli k rozkvětu to, co jako vzácné Boží dary dříme ve schopnostech vašich duchů.

Probuďte se, kdo jste v dřímotách! Tak k vám ustavičně volají radost i žal, neboť vaše chvátání pozemským bytím je spánek ducha, ale nikoliv ona bdělost a ten život, který vás může ve stvoření povznést k výšinám!

Nepostoupíte ani o krůček, a to ani při nejvyšších poctách, při veškerém bohatství, vší slávě, kterou vám pozemští lidé nabízejí, jestliže se sami zapřáhnete do jejich jařma a vykonáváte tím pro ně veliké věci v domnění, že jim také tím něco velikého poskytujete!

Není nic velikého ve světě, jestliže to současně nepřivádí k Bohu nebo co s děkováním nevzniklo k Jeho cti. Jedině v tom spočívá velikost a trvání! Všechno ostatní propadlo marné pomíjejícnosti již při svém vzniku.

Vyzdobte své duše, lidé; neboť světové období to vyžaduje. Ale očistu svého roucha musíte vykonat sami. Nikdo jiný to za vás nemůže učinit a musíte za tím účelem vynaložit veškerou svou sílu, kterou jste schopni ještě sebrat – chcete-li vůbec ještě docílit toho, aby všechna špína z vašeho roucha zmizela.

Není to tak lehké, jak si lidé ze zvyku představují nebo jak učí církve. Samotné modlení vám není nic platné, žádají se od vás činy. Celý váš pozemský život musí být svědectvím toho, že chcete ve skutečnosti vytvářet jen dobro pomocí všech schopností, jež vám Bůh daroval.

Ve Slově Pravdy dal jsem vám prostředek k důkladné očistě. Využijte ho v horlivosti a píli!

Při poctivé práci na vás samých může vám být mnohé ulehčeno, ale nic odpuštěno! Vyprostěte se ze snu o Boží lásce, která by vám na základě žebrání libovolně odpustila viny, kterými jste se obtížili nedbáním Jeho svatých zákonů. Pusťte se do práce bez váhání a pokuste se zachránit, co se ve vás ještě zachránit dá. Neohlížejte se přitom po druhých, z nichž opět každý sám za sebe musí podstoupit práci s očistou svého roucha, má-li se to podařit.

Není ani jediného člověka, který by s tím už byl hotov a který se proto může domnívat, že by už mohl vstoupit do říše Boží, jež má nyní vzniknout na zemi, jak je odedávna zaslíbeno.

Vy jste k tomu již cestu nalezli a nemůžete zbloudit, neodkloníte-li se od Slova.

Myslete na sebe, na své chyby, jimž říkáte milé slabůstky, a vynasnažte se připravit se pro vznešenou slavnost Svaté Holubice! Neustrojte se při tom jen do pozemských oděvů, nýbrž vynasnažte se, aby i oděvy Vašich duchů zářily nejjasnější bělostí následkem vašeho velikého chtění a vaší veliké touhy po Světle!

V den vznešené slavnosti zahalí vás Prasvětlo Boží leskem svých paprsků; snažte se z něj přijmout, jak nejvíc dovedete; neboť obdržíte jen tolik, nakolik se otevřete, nic víc, i když vás Prasvětlo zahalí!

Na nadcházející slavnost však myslete v pokoře, nikoli v pozemské ctižádostivosti nebo v dychtění, touze, abyste byli povoláni. Tak mnohý se snad domnívá, že se povolanost udílí libovolně, jen dle pozemského uvážení. Kdo takto smýšlí, ten nezná hodnotu povolání.

Nevyvoluji při tom, nýbrž splňuji! Splňuji, co bylo kdysi pozemským duchům na jejich prosby povoleno, jakmile některý z tehdejších prosebníků nalezne v dobrém chtění cestu.

Z toho důvodu povolávám, aby bylo ze Světla splněno, co ono kdysi v milosti zaslíbilo. Jak s tím pak člověk naloží, je zcela jeho věcí. Jemu je tím především poskytnuta lhůta k vývoji nebo k pádu.

Proto se také stává, že povolaný přesto všechno může ještě zklamat. Tak mnohý malomyslný si však myslí, že já musím o každém selhání vědět napřed, a že bych takové osoby, které chtějí zklamat, neměl vůbec povolávat.

Jak malicherně myslíte o Světle! Pravím vám ještě jednou: Já splňuji! V těchto splňováních spočívá však také hnací síla pro každého jednotlivce, aby směl buď vystoupit vzhůru do věčného života nebo se ještě zřítil do hrůz.

Již při udílení povolanosti vidím často přicházející kolísání nebo také pád, avšak já splňuji! Tím se pád nevěrného pak zrychlí a prohloubí, ačkoliv předtím byl pro službu v této době tisíciletími věrně veden a připravován ve splnění své prosby.

Daleko jste vzdáleni od pochopení mého jednání, snažíte-li se je posuzovat jen pozemsky.

Kdybych vás chtěl třeba i trvale poučovat, vynalézali byste vždy nové otázky, ještě dříve nežli byste si naučené přivlastnili, dříve nežli byste se vůbec pokusili, důkladně o tom přemýšlet a prostě dle toho žít!

Kdybych tak jednal, bylo by to z mé strany jen splňování vašich přání a působením bez konce, ale také bez výsledku!

Já zde však chci plnit vůli Boží, nikoliv lidská přání!

Nebudete mi v mém jednání nikdy správně rozumět, poněvadž se nemůžete dostat z oněch úzkých hranic, jimž jsou pozemští lidé podrobeni. Proto se také nepokoušejte o to, abyste moje jednání vtěsnávali do hranic vaší možnosti chápání.

Uchopte to, co vám dávám! Uchopte to však cele a snažte se dle toho žít! V prožití se vám pak také brzy dostane poznání, že to, co jsem vám dal, je správné.

Nepočínejte si jako hladovějící, kteří se v dychtivosti vrhají jen po potravě, všecko strhávají k sobě v domněnce, že by jim něco mohlo ujíti, kteří však dosažené odkládají stranou, jen aby nepropásli nejbližší možnost – a tak nikdy se nedostanou k jídlu, ve svém spěchu stále slábnou a nakonec opravdu ještě zemřou hlady.

Přijměte, co máte a řádně toho využijte, nežli zatoužíte po dalším! A nepočínejte si při tom jako pošetilci!

Ale kromě těchto dějů, objasněných vám při povolávání, jsou ještě lidští duchové, kteří kdysi ve zlém chtění zkřížili cestu vyslanců Světla a obmyslili je zlem. Ať už se to týká někdejší doby Abd-ru-shinovy nebo Nahome, Marie jakožto Kassandry nebo Ježíše – každý z těchto lidí musí se nyní na zemi sejít se mnou k poslednímu zúčtování. Přitom je mu podle svatého Božího zákona lásky poskytnuta ještě jedenkrát příležitost, staré zlo napravit poctivým chtěním k duchovnímu vzestupu.

Má při tom jen krátkou volbu. Stane-li se, že ho povolám, pak v době povolávání je také silně proniknut nejlepším chtěním! Zakolísá-li pak ještě, jeho pádu se nebrání.

Ale většina z nich je právě tak nepřátelsky zaujata jako kdysi; tentokrát však tím vyvolávají soud, jehož účinek se obrátí proti nim. Oni sami přivozují odplatu svým opětovným zlým usilováním! –

Co, vy lidé, o tom všem víte! Nic! Nemůžete ode mě také očekávat, abych vám při každé jednotlivosti vysvětloval, oč se jedná, jen abyste tomu rozuměli! Ten, koho se to dotýká, ví vždy zcela přesně, co to znamená, a přesto o to vždy prosí.

Buďte pokorní a děkujte Všemoudrému, Všemohoucímu, který vám daruje milost, abyste prožili a přežili obrat světů a mohli pak spolupůsobit ve veliké duchovní výstavbě, která je podle vůle Boží.

Přitom nezapomínejte na jedno: že každému lidskému duchu je ponechána svobodná vůle k rozhodnutí! V tom by přece nebyl ani život ani svobodná vůle, kdyby se mohlo předvídat, jak se lidský duch rozhodne! Promyslíte-li to, musíte na to sami přijít, že by o svobodné volbě rozhodnutí nemohlo být ani řeči, kdyby jednání ducha již předem bylo zcela přesně určeno.

Avšak duchovně se vidí každá možnost a pravděpodobnost a je to zavčas předvídavě bráno v úvahu.

U všeho lidstva jako celku dá se to však přesně označit. Konání lidstva musí se ubírat po těch cestách, jaké určuje chtění jeho nejsilnější části.

Ale ani v tom mě nemůžete následovat, neboť byste řekli, že teď je to přece jiné, protože lidská vůle ve stvoření už nevládne, nýbrž byla již vyděděna.

Ovšem, ale proto ještě není lidstvu odňato, aby se smělo svobodně rozhodovat.

Pouze člověk, který se podle vůle Boží svobodně nerozhodne, zůstává v budoucnu jakožto neschopný pro sebevědomou bytost vyřazen z milosti žít ve stvoření.

To je rozdíl mezi minulostí a budoucností. Smět se rozhodovat sám pro sebe v otázce smrti a života, bytí nebo nebytí, spočívá vždy ve vlastních rukou člověka. Trvalé kolísání a rozmýšlení jako dosud není však již více možné.

Zde na zemi v říši tisíce let může žít jen ten člověk, který se podrobí Božské vůli. Ale ani tomu nerozumíte; neboť postup je zcela jiný, mnohem zákonitější a přirozenější, nežli si myslíte vy, kdo se snažíte použít k porozumění pozemských pojmů. Moc Boží je větší, než si myslíte, ale ona se projevuje jinak, nežli jak si to představujete ve svém dětském způsobu. Nikoliv méně mocná, ale všeobsáhlá, nutící, neúprosným tlakem působící, jež rozemílá pouze to, co se jí nepodřizuje a co se jí chce protivit.

Je to všechno příliš veliké pro lidské chápání.

Připravte se proto v pokoře na slavnost! V tento den je pro vás nebe otevřeno! Dbejte, aby síla, jež vás zasáhne, přinesla vám požehnání a posilu!