KDO SE BOJÍ SMRTI?

KDE ZAČÍNÁ KRUH?

Když chceme popsat nekonečno, můžeme říci, že Bůh představuje uzavřenost samou v sobě, v sobě rotující vibraci. Proto je pro vás lidi nekonečno vyjádřeno osmičkou (číslem 8) a že je to osmička, tak jde o životy, a ne o jeden život. Dívej se na životy jako na osmičku, jako na horskou dráhu v zábavním parku. Kde začneš a kde skončíš? Je to nekonečné…

Inkarnace v horské dráze života je jako vstup do pokladny horské dráhy v zábavním parku. Tuto pokladnu, kde zaplatíš, kde vstoupíš s kartou života, můžeš postavit kamkoliv. Takto se dá zařídit, že ve skutečnosti můžeš vcházet do století nebo tisíciletí uplynulého času. V kosmickém pojetí to není neobvyklé a je to permanentní záležitost. Permanentní záležitost, nepřetržitá věc, v kosmickém dění znamená, že to přesahuje lidské cítění. Jelikož v nekonečnosti existuje všechno v tomto okamžiku, teď, nebo – vše v tomto okamžiku je nekonečné, je to možné, nikoli však s pozemským vědomím okamžiku.

Vezměme si příklad: Kdyby ses inkarnoval v dobách Ježíše, bylo by možné, abys byl převážně tam. Šlo by však o to, abys tam splnil nějaký úkol. Jako osoba Jan van Helsing, s vědomím roku 2005, si však nikdy nebudeš moci sednout s Ježíšem k poslední večeři. Můžeš tam vejít a splnit nějaký úkol. Dokonce je možné tam vejít a změnit dějiny, což znamená, že by se musely psát znovu. To by byla změna. No to, na co se ptáš, je vysoká kosmická generalita. Toto téma je natolik složité, že se jím zabývají dokonce i na kosmických univerzitách, přičemž vy lidé – promiň mi prosím – se v porovnání s tím v těchto okamžicích teprve učíte psát.

Podívej se na to takto: Je to opravdu možné, i když se to nedá lehce vysvětlit. Nyní, vědomě, jako individuum, nejsi ve stavu něco změnit. V kosmickém smyslu však ano. Potřebný je vždy božský aspekt. Zde se nikdy nezohledňuje lidský aspekt, egocentrismus momentálního bytí. Je to jako kdybys prorazil zvukovou stěnu.

Na základě podobenství kruhu je jasné, že je to možné, protože Země, a to je to symbolické zobrazení, není kotouč, ale koule. Tak i kruh událostí v čase není jen kruhem, ale koulí, a proto v kosmu neexistuje čas jako na Zemi, protože kosmos neodpovídá dvoudimenzionalitě.

Proto se opravdu dá inkarnovat v jiných, vzdálenějších zemích, jakož i v různých epochách.

Kdybys v současném životě zjistil, že by pro Zemi bylo to či ono dobré, například v souvislosti s technickým vývojem, mohl by ses dokonce dvakrát či třikrát inkarnovat na jiných planetách, a vrátit se sem s potřebnými vědomostmi. Přišel bys opět na Zemi přesně v okamžiku, kdy je zde tento vývoj nezbytný. Tak se to dělá často. Proto vždy existují schopní státníci provádějící věci, o kterých sní lidstvo. A proto jsou zde vždy vědci, výzkumníci, kteří jakoby z ničeho vykouzlí nějaký vynález, neboť si tyto původní vědomosti, tedy klíčící buňku, přinesli z některé vzdálené planety. Nemohou však přijít na Zemi s planetárním vědomím vzdálené hvězdy. Souvisí to s frekvencí jejich bytí a s tím, jestli budou jejich činy akceptovány. A tak ten, kdo vymyslel auto, sem nemůže zavítat s technikou pocházející ze sluneční soustavy Plejád. Považovali by ho tu za blázna. Kdyby přinesl na Zemi frekvenci, kterou měl na vzdálené planetě, neharmonizovala by s frekvencí Země. Lidský dvoudimenzionální mozek by se pomátl, vyšinul. Vyšinul v tom smyslu, že by se dostal „mimo koleje“. Proto je tento myšlenkový impuls dobrý, ale vysvětlení je obtížné, protože mozek to nechce. Struktura a způsob fungování lidského mozku jsou už jednou takové, protože Země chce udržovat hmotu a stav momentálního okamžiku.

Z kosmického hlediska je to však možné a také se to běžně dělá.

Z kapitoly ROZHOVOR