STROJ NA PENÍZE

Na počátku mého spolubytí s Anastasií jsem se k ní choval jako k poustevnici se svérázným světonázorem. Ale teď, po tom, co jsem o ní uslyšel a přečetl, po jejím následném proniknutí do našeho života, stala se pro mě nějakou anomální. V hlavě mám zmatek. S námahou jsem odhodil proud informací a závěrů, které mě zaplavily, a pokouším se vrátit jednoduchost prvního dojmu. A odpovědět na otázku, kterou mi často dávají: „Proč jsi neodjel z tajgy s Anastasií ?“

Moc jsem to chtěl. Ale zároveň jsem chápal, že to nejde udělat násilím. Je třeba ji přesvědčit o účelnosti a užitečnosti její přítomnosti v naší společnosti. Přemýšlel jsem, které z jejích schopnosti lze využít v její prospěch, ve prospěch lidí a mé firmy. A najednou jsem pochopil: Anastasia, stojící přede mnou, je stroj na peníze. Její schopnosti dovolují lehce zbavovat lidi jakýchkoliv nemocí. Přičemž ona neurčuje žádnou diagnózu, ale jednoduše vyhání z organizmu všechny nemoci najednou. A ani se nedotýká těla. Vyzkoušel jsem to na sobě. Celá se soustředí, nehybně se dívá svýma dobrýma očima.

Tělo jakoby se mi zahřívá jejím pohledem a pak se začínají potit nohy. Právě pocením vychází z těla různé toxiny.

Lidi platí velké peníze za léky a operace. Když nepomůže jeden doktor, jdou za druhým, jdou za senzibily, za bioenergetiky. Aby vyléčili pouze jednu nemoc, utrácí někdy celé týdny, měsíce, roky, ale tady – stačí pár minut. Spočítal jsem, že pokud bude utrácet na jednoho pacienta dokonce patnáct minut a brát za to pouhých dvě stě padesát tisíc (i když mnozí léčitelé berou i víc), tak za hodinu to vychází na milión rublů. Ale i toto zdaleka není vrchol. Existují placené operace, které stojí kolem třiceti miliónů rublů… /Veškeré peněžní údaje zmíněné v této knize odpovídají době vzniku knihy, a to roku 1996. (poznámka z 2. vydání)/

V hlavě, jak se zdálo, se mi zobrazoval dobrý komerční plán. Rozhodl jsem se zpřesnit některé detaily a zeptal jsem se Anastasie:

„Takže ty můžeš vyléčit každou nemoc?“

„Ano,“ odpověděla. „Myslím, že každou.“

„Kolik potřebuješ času na jednoho člověka?“

„Někdy hodně času.“

„Hodně, to je kolik?“

„Jednou jsem tomu musela věnovat víc než deset minut.“

„Deset minut, to nic není. Lidi ztrácí roky, aby se vyléčili.“

„Deset minut je hodně, když vezmeme v úvahu, že v tu dobu se jakoby musím koncentrovat a zastavovat proces uvědomění…“

„To nevadí, uvědomění počká. Ty toho i tak hodně víš. Já jsem tady něco vymyslel, Anastasie.“

„Co jsi vymyslel?“

„Vezmu tě s sebou. Ve velkém městě pro tebe pronajmu dobrou kancelář, udělám reklamu a ty budeš léčit lidi. Budeš pro ně hodně prospěšná a my budeme mít dobrý zisk.“

„Ale vždyť já i tak občas léčím lidi. Když modeluji různé situace se zahrádkáři, abych jim pomohla v pochopení světa rostlin, který je obklopuje, můj paprsek také vyhání jejich nemoci. Jenže já se snažím, aby ne všechny…“

„Ale vždyť lidi nevědí, že právě ty to děláš! Tobě nejenže nikdo neplatí peníze, ale dokonce ani nepoděkují! Vždyť za takovou práci nic nemáš.“

„Mám.“

„Co?“

„Mám z toho radost a je mi příjemně.“

„No dobře. Ať máš radost a je ti příjemně a firma z toho bude mít zisk.“

„A když někdo nebude mít peníze, aby zaplatil za léčení?“

„Ale proč se najednou zabýváš různými drobnými nuancemi? Tohle není tvá starost. Budeš na to mít sekretáře, administrativu. Máš myslet jenom na léčení, zdokonalovat se, jezdit na semináře o výměně zkušeností. A ty tomu rozumíš, jak funguje tento tvůj způsob, tvůj paprsek, no, jaké mechanizmy jsou do toho zapojeny?“

„Rozumím.“ „I ve vašem světě je tento způsob známý. Doktoři a vědci o tom vědí. Nebo cítí jeho blahodárné působení. Nemocniční personál se snaží mluvit s pacienty povzbudivě, aby jim zvedli náladu. Již dávno si doktoři všimli, že pokud se člověk nachází ve stavu deprese, je těžko jej léčit, nepomáhají mu léky, a když se k člověku chovají s láskou, nemoc ustoupí rychleji.“

„Tak proč se tedy nikdo nesnaží porozumět tomuto způsobu léčení a vyvinout jej do takové míry jako u tebe?“

„Hodně vědců se snaží tomu porozumět. A mnozí lidé, kterým říkáte léčitelé, používají tento způsob a trochu se jim daří. Tímto způsobem Ježíš Kristus a světci léčili lidi. V Bibli se hodně povídá o lásce, protože tento cit působí na člověka blahotvorně. Je nejsilnější ze všeho.“

„Proč se léčitelům a doktorům daří jen trochu, a tobě tak hodně a lehce?“

„Protože žijí ve vašem světě a stává se jim, jako mnohým z vás, že v sobě připouští zhoubné city.“

„Co je to za zhoubné city, co s tím mají společného?“

„Zhoubné city, Vladimíre, to je zlost, nenávist, podrážděnost, žárlivost, závist… a jiné. Tyto city, a jim podobné, dělají člověka slabým.“

„A copak ty, Anastasie, zlobíš se málo?“

„Já se nikdy nezlobím.“

„Tak dobře. Není důležité, jak se získává takový efekt, důležité jsou výsledky a jaký z toho lze mít prospěch.“ „Řekni, odjedeš se mnou a dáš se do léčení lidí?“

„Vladimíre, můj domov a má vlast jsou tady. A jenom tady mohu splnit své poslání. Nic nedává člověku větší sílu než jeho vlast, než Prostor Lásky stvořený rodiči. Léčit lidi a zbavovat je fyzických neduhů já mohu také na dálku, pomocí svého paprsku…“

„No, dobře. Když nechceš jet, tak můžeš léčit dálkově. Domluvíme se s tebou, na jaké místo budou přicházet lidi přející se vyléčit. Oni budou platit peníze a ty je budeš v určitou dobu uzdravovat. Uděláme rozvrh. Souhlasíš?“

„Vladimíre, já rozumím, že chceš mít hodně peněz. Budeš je mít, pomohu ti s tím. Jenom není třeba je vydělávat takovýmto způsobem. Ve vašem světě za léčení berou peníze, jinak to ani nejde. Jenže já to raději budu dělat zadarmo. A ještě jedna věc, nemohu léčit všechny, jednoho za druhým, protože zatím nechápu, kdy vyléčení přináší prospěch a kdy naopak škodu. Ale budu se snažit uvědomit si to a pochopit. A jakmile se mi podaří…“

„Co je to za blbost? Jakýmpak způsobem vyléčení člověka může způsobit škodu? Nebo ty máš na mysli škodu tobě?“

„Vyléčení fyzických neduhů dosti často přináší škodu samotnému uzdravenému.“

„Anastasie, díky svým mudrováním máš převrácenou představu o dobru a zlu. Po všechny časy byli lékaři společností uctívání, i když svou práci nedělali zadarmo. Pokud se stále odvoláváš na Bibli, tak tam se to neodsuzuje také. Takže vyhoď z hlavy své pochybnosti. Uzdravit člověka je vždycky dobře!“

„Rozumíš, Vladimíre, já jsem viděla… Dědeček mně ukázal na příkladu, jakou škodu vyléčení může způsobit, když není promyšlené, když se jej nezúčastní sám nemocný…“

„Máte tady nějakou svéráznou filozofii. Nabízím ti spolupráci, k čemu tady jsou příklady?“…